Mistrovství České republiky v dogdancingu 20.11.2010

Letošního Mistrovství ČR jsem se prvně zúčastnila s Arlinkou. Původně jsme vůbec neměly v plánu, žebychom letos startovaly, protože jsme v cca polovině září byli s Arlinkou za ženichem a očekávali jsme na termín konání MR štěňátka. Nakonec ale ultrazvuk štěňátka nepotvrdil, a tak jsem nás přihlásila a aby toho nebylo málo, tak rovnou do dvou divizí. Asi měsíc před MR jsem začala přemýšlet nad sestavami. Něco mě napadlo, ale nehodila se mi k tomu hudba, tak jsem od toho upustila a přemýšlela nad něčím jiným. Jedna sestava se mi dokonce celá promítla ve snu - s konkrétní hudbou, cviky a závěrem.
Protože jsem před tím, než začnu trénovat, potřebovala nějakou hudbu a ještě ji pak sestříhat, čas pro trénink se rychle krátil. Kvůli čtvrtletním testům a dlouhodenním pracím do školy jsem neměla vůbec žádný čas na trénink, a tak to dopadlo tak, že jsem jednu sestavu trénovala s Arlinkou necelé dva dny a druhou jsem vymyslela a natrénovala den před vystoupením.
Byly jsme přihlášené do divizí C - Freestyle a D - Dance with dog. Do freestylu jsme měly natrénovanou sestavu na téma ,,stará babička, která to umí rozjet". Už od soutěžního rána jsem se klepala trémou, i když jsem se ji snažila jakkoli utlumit. Po divizí A a B následovala pauza, a tak jsem měla čas se v klidu převléci a rozpohybovat si Arlinku. Ve freestylu jsme startovaly jako úplně první tým, což mi na klidu moc nepřidalo. Takže na naše vystoupení jsme nastupovaly já s mojí trémou a Arlinka se svou faleškou, která se na ní projevovala po celý den Mistrovství. Byla roztěkaná, hrabala si pelíšky a moc nevnímala. To se projevilo hlavně na začátku naší sestavy, kdy se šla dvakrát podívat na diváky - nebo možná jen do prostoru - aby se zorientovala, za což šly určitě body dolů. Zbytek sestavy už jsme jakž takž odtancovaly a já byla ráda alespoň za to, že to Arlin zvládla bez míčku -jejího ,,štěněte".
Další týmy ve freestylu jsme kromě fantastické sestavy Vandy Gregorové s Brandy bohužel neviděla, tak jsem si řekla, že výsledek bude alespoň překvapení.
Do další divize - Dance with dog - jsme měly nastoupit až jako čtvrtí. Před tím, než jsme šly na plac se Arlinka tvářila jak před porodem a funěla chudinka jak sentimel, takže mi bylo hned jasný, že dnes už nezazáříme. Do této divize jsme šly na známou irskou hudbu z Lord of the Dance. Doma jsem trénovala hlavně já - zkoušela jsem různé techniky kroků a šla jsem se v týdnu dokonce podívat na hodinu irských tanců, abych od nich něco okoukala. Den před vystoupením jsme dávaly obě sestavy úplně perfektně a já měla naději, že bychom se alespoň v tom ,,Déčku" mohly nepatrně ,,blýsknout".
První cviky v sestavě byly u nohy a chůze bokem, když ovšem začala rychlejší hudba , musela jsem začít Arlinku pobízet, aby mi vůbec stačila. Bylo na ní vidět, že už je unavená, a že v takovém rozpoložení se jí moc tancovat nechce. Soustředila jsem se tedy na ní, skláněla k ní hlavu a na naučené kroky jsem v tu ránu zapomněla, takže místo irských prvků jsem sestavu tak nějak odhopsala. Když jsem si představila, jak to muselo z pohledu diváka vypadat, měla jsem z toho docela srandu a myslím, že Arlin posléze také. Když se nás pan komentátor ptal na sestavu a já mu spíš než odpovídala funěla do mikrofonu, asi si někteří mohli říct, že ta sestava přeci nebyla tak náročná. Ovšem, když hopsáte přes dvě minuty a neustále přitom něco žvatláte na psa + jste lehčí astmatik, tak myslím, že se pak zadýchá každý. No, video této mé sestavy mi stačilo vidět jednou. :-D
Ale z každého závodu plyne nějaké ponaučení. ;-)
Jinak Mistrovství bylo moc fajn a prima jsme si ho letos užili. Nejen, že se konalo celkem blízko od nás, ale sešla se i docela dobrá skupina lidí, a tak závody probíhaly v dobré atmosféře.
A jak jsme dopadly my? V divizi C jsme byly sedmý a v divizi D pátý.
Ikdyž jsme ,,nestály na bedně", domů jsme si přeci jen vezly cenu - a to cenu za Mastera of Dogdancing 1. úrovně, kterého jsme úspěšně složily tento rok.