Preberry - Clanky

Články


Mistrovství Evropy v Dogdancingu 2012

1. 10. 2012

Mistrovství Evropy v Dogdancingu – 29.-30.9.2012 Praha

Čím začít… Je toho opravdu hodně, snad se mi tedy podaří napsat všechny své zážitky z této akce.
Tak začnu mnou a Arlinkou. Tentokrát jsme netrénovaly dva dny před soutěží, ale několik dnů (týdnů). Hudbu jsem měla, byla mi ,,schválena“, takže to jsem řešit nemusela. Pozice u nohy jsem okoukávala z videí na youtube (ale asi jsem se dívala na starší videa) a z obrázků. Kostým jsem řešila den před soutěží, ale snad to tak hrozně nedopadlo. Takže sestava by byla.

Dva dny před závodem
Ve středu večer jsem se rozmýšlela, jestli ve čtvrtek půjdu či nepůjdu do školy, protože v naší třídě je teď morové doupě, kde z cca 34 lidí každý třetí smrká, kašle, bolí ho krk atd. Samozřejmě jsem to chytla taky. Takže jsem tam nevydržela ani do konce a s rýmou a bolestí v krku jsem jela domů. Večer už jsem měla návaly rýmy, krk jako struhadlo a nemohla jsem skoro mluvit. Nafutrovala jsem se všemi možnými léky proti bolesti v krku a čekala, co bude další den.

Pátek – den tréninku na ME
Na stránkách klubu DDCCR visel tento rozpis:

Rozpis tréninků dne 28.9.2012:
Time - State
14:00 Czech Republic
14:20 Slovakia
14:40 Germany
15:00 Hungary
15:20 Switzerland
15:40 Belgium
16:00 The Netherlands
16:20Russia
16:40 Azerbaijan
17:00 Sweden
17:20 Norway
17:40 Denmark
18:00 Independent

V pátek už mi bylo o trochu lépe, bolest v krku už nebyla tak velká, takže jsem mohla konečně na Arlinku mluvit. Na trénink jsem přijela raději s předstihem, abych Arlinku stihla vyvenčit a protáhnout a abych se sama zorientovala, kde co je. Když nastala doba tréninku pro ČR, šla jsem s Arlinkou do budovy, kde byla taneční plocha. Nebo spíš – měla být. Tam se mezitím ale gruntovalo, slepoval se koberec, luxovalo se, nosily se mantinely kolem plochy. Bylo nám sděleno, že se trénink odkládá o 15 minut. Byla jsem se tedy podívat do přípravné haly. Ta byla rozčleněna páskami, mezi nimiž měli prostor pro své věci a psy všichni účastníci. Prázdné to vypadalo fakt vtipně a nemožně, ale zaplněné a vyzdobené od zahraničních týmů už to vypadalo lépe a nakonec se tam všichni pejskové vešli.
Po prozkoumání této budovy, která byla dlouhou chodbou spojena s budovou, kde byla plocha, jsme tedy po 15 minutách šli znova na náš trénink. Ale plocha stále nebyla hotová a znovu se čas prodloužil o několik minut. Když už tam i zahraniční týmy čekaly nějakou tu dobu, než si budou moct jít zatrénovat, rozhodly se, že prostě půjdou. Takže rozvrh hezký, ale totálně k ničemu. Na plochu se nahrnuli všichni účastníci, a tak jsem šla také a s Arlinkou si na malém kousku plochy, který nám zbyl, zkusila alespoň pár cviků. Pak jsme jely domů. Večer se konala ještě galavečeře, kam byl však vstup 450,- Kč, takže jsem ji vypustila. Na večeři rozhodčí losovali pořadí závodníků. O půl desáté jsem se od jedné české závodnice dozvěděla, že startuji jako 16.

Sobota 29.9.2012
Přijeli jsme včas (vezl nás taťka), takže jsem si mohla dát v klidu věci a odkládací klec do ,,oddechové“ místnosti a jít s Arlinkou na ještě jeden trénink. Plocha byla opět zaplněná, takže jsme si procvičily pár prvků a bylo. Pak jsme se ještě prošli po areálu a popovídali si v ,,oddechové“ místnosti, kde jsem dostala pěkné reprezentační tričko a přáníčka od soutěžících.
Začínalo se se zpožděním, ale nebylo to tak hrozné. Týmy se seřadily v ,,předmístnosti“, a pak už se nastupovalo na plochu s vlajkami a za doprovodu hymny EU a potleskem diváků. Bylo to hezký. Představily se jednotlivé země, pak rozhodčí a rozdaly se dárky všem účastníkům.
Po nástupu už to šlo celkem rychle. První startoval celosvětově známý Francouz Thomas Thierry s borderkou Ubacem, kterého jsem nechtěla prošvihnout. Pak se mě někdo zeptal, jestli jsem už odevzdala svůj ,,speaker sheet“. Koukala jsem jako z jara, protože o žádném ,,speaker sheetu“ jsem nic nevěděla. Tak mi ho pomocníci vytiskli a já se ho ujala vyplňovat do zákulisí. Sestavu Thomase T. jsem tak zmeškala. Pak jsem se byla dívat na další heelworkové sestavy. Byly moc pěkné, ale jak bylo vidět, koberec na ploše nebyl zrovna ideální, protože psům hrozně klouzal.
Posuzování šlo rozhodčím celkem rychle, a tak jsme šly na řadu docela brzy.
S Arlinkou jsem startovala v kategorii Heelwork to music. Byl to náš 2. start v této kategorii a jsem z Arlin nadšená. Její chůze u nohy byla parádní, pozice čelem vzad u nohy nám také vyšla krásně a pozice před námi - pivoty různým způsobem, běh stranou atd. nám též vyšly, takže jsem spokojená. I když jsme se neumístily na žádném ,,líbivém" místě, mám radost, protože Arlin se předvedla jako pracovitý, radostný a živý pes a choďákům tak ostudu určitě neudělala. Ba naopak - chodili pak za mnou lidé a říkali, že se jim naše sestava moc líbila, že Arlin má nádherné chody, že její projev je fantastický, a že by také chtěli mít takového psa. Tato slova mně pohladila po duši, takže já měla z Arlin pocit, jako kdybychom se umístily ,,na bedně". :-)
Také bylo milé, že nám spousta týmů přála hodně štěstí.
Předvedené sestavy byly opravdu technicky velmi náročné, takže naše pořadí bylo ovlivněno parádními sestavami jiných účastníků, před kterým musím smeknout pomyslný klobouk.
Z českých týmů se v heelworku bohužel nikomu nepodařilo se probojovat až do finále.
Po skončení všech heelworkových sestav nastoupili všichni účastníci na plochu a byli vyvoláni ti, kteří postoupili do finále – tzv. top 10. Všem se zatleskalo, top 10 obdrželi tašku s dárečky a ostatní účastníci také něco dostali. Následovala pauza na oběd. Dost diváků čekalo na doprovodný program, ale na ploše se neodehrávalo nic. Někteří tak šli na oběd, jiní celou přestávku koukali na prázdnou plochu. Nevím, od čeho pak jsou doprovodné programy. V pauze se zjistilo, že i WC v restauraci jsou v příšerném stavu, že tam snad nejsou ani prkýnka, toaletní papír apod., takže jsem se tam ani neodvážila jít. Myslím si, že je to na takovéhle velké akci pořádná ostuda. To i obyčejné venkovní toy toy záchody na akcích, jako je dogfrisbee apod., jsou čistší.
Doprovodný program se nakonec uskutečnil – teď už nevím, jestli před zahájením finále, nebo po. Obsahoval ukázku taneční skupiny Bee Free, orientálního tance v podání Hanky Petráčkové a dogfrisbee v podání Terky Brožkové s Loty. Dogfrisbee na takovém povrchu je ale pro psa pěkný záhul, protože odrazy i dopady psovi kloužou, takže o to víc je důležité disk správně hodit, aby si pes neublížil.
Finále bylo prazvláštní. Nelosovalo se znovu pořadí, ale soutěžící nastupovali od nejhoršího po nejlepšího. Přesně to bylo vidět na zvyšujících se bodech, jak šli soutěžící po sobě – a to by tak být nemělo. Vlastně celé hodnocení se mi zdálo prapodivné. Jak mi říkala jedna závodnice, týmy, kteří startují v první desítce, nemají žádnou šanci, pokud nemají celosvětové jméno, nebo famózní sestavu. Prostředek se hodnotí tak nějak různě a čím blíž se dostávají soutěžící ke konci startovky, tím víc bodů dostávají. A tak se taky stalo, že Thomas Thierry, který startoval jako 1. a měl krásnou sestavu a má celosvětové jméno (mistr světa) se umístil až na 5. místě.
Výsledky jsou:
Jednotlivci:
1. Anja Christiansen + Fćhunden´s Queeny Las – Dánsko
2. Polina I´llina + Shteffi – Rusko
3. Galina Chogovadze + Sun Ligth Spot – Rusko

Země:
1. Rusko
2. Dánsko
3. Belgie

Neděle 30.9.2012

V neděli jsem se šla podívat už jen jako divák a podpořit české týmy. Sestavy ve Freestyle byly různé. Někdo to pojal jako příběh, jiní jako tanec. Některé sestavy byly mega parádní a spešl náročné, jiné doslova chabé. Zadané body byly ale překvapující asi pro většinu účastníků i diváků. Dva z největších favoritů (pro své nádherné sestavy) se na bednu nedostali... - ba dokonce jeden se málem nedostal ani do finále, tak nevím, co si o tom myslet.

Tito favorité byli pro mě i další diváky jednoznačně Ekaterina Myznikova z Azerbaijanu, která předvedla nádhernou, technicky náročnou a naprosto přesnou sestavu v převleku ovečky. Další byla závodnice z Belgie Jules O’Dwyer s borderkou Fjurdyhoeve Flynn, která předvedla sestavu na téma ,,Dog Catcher“, kde pes předvedl též technicky velmi náročnou sestavu s pěkným příběhem (cvik, který mě zaujal, byla stojka psa na předních tlapkách, kterou předvedl ve výšce na vozíku).
Před pauzou následovalo vyhlášení top 10 týmů. Sestava ovečky postoupila až z 10. místa!
Tentokrát se už losovalo pořadí do finále (asi jim to někdo poradil?), ale i tak rozhodčí věděli, z kterého místa soutěžící postupují. Samotné losování byla akce sama o sobě. Nejdřív trvalo nějakou dobu, než se napsala čísla, pak se dlouze přemýšlelo nad tím, jak udělat, aby lidé, kteří startovali se dvěma psy, nešli hned po sobě. Do toho se celé dění komentovalo anglicky, takže čeští důchodci začali pořvávat, že nerozumí, ať se v Česku mluví česky.
V přestávce se opět nic nedělo. Po pauze byla ukázka psů od policie a ukázka od cirkusu Jung, která byla ze všech doprodaných programů asi nejveselejší. Této ukázce opravdu tleskám a člověku, který ji zařídil, gratuluji. Byla moc hezká a vtipná v tom, že si páni z cirkusu vybrali 4 lidi z publika, mezi nimiž byli i známí závodníci. :-) Mohli jsme je tak vidět při nejrůznějších kreacích. :-D
Finále bylo pěkné – opravdu to nejlepší, co mohli rozhodčí vybrat.
Po skončení všech finálových sestav byla pauza na spočítání výsledků (které se ovšem počítaly už v průběhu akce, takže stačilo zapsat body posledního týmu). A aby se splnil doprovodný program, následovala ukázka králičího hopu. To vám bylo něco! Všichni účastníci, kteří se chtěli dozvědět výsledky, a někteří to měli stovky km zpět domů, se museli snad hodinu koukat na to, jak králíci – často neochotně – skáčou přes překážky. Do toho tam šoupli malé pejsky, aby se prý vidělo, kdo je rychlejší. Po půl hodině to vzdala první polovina diváků, po další půl i já a druhá polovina diváků. Účastníci svým postojem jasně dávali najevo, že už by to mohlo stačit, ruští závodníci stáli u plochy snad celou dobu a netrpělivě čekali, kdy už bude vyhlášení. Jako ukázka dobrý, ale PRO BOHA, maximálně na 10 minut a ne na hodinu a kdyby tam dali králíky, co to umí a proběhnou to s radostí, tak fajn. Ale koukat se u každého druhého králíčka na to, jak má tři pokusy, aby ho páníček čistě dostrkal do konce je fakt tristní. Já jsem to už nezvládla a na finále jsem, bohužel, nepočkala, raději jsem se jela doléčit domů. Ono totiž samotné postavení překážek pro králíky trvalo pěknou dobu, takže mi bylo hned jasné, že časově to s jejich sklizením nebude o moc lepší. Je mi to líto i kvůli závodníkům, že jim zřejmě už neměl pořádně kdo zatleskat.
A jak to dopadlo? Výsledky zemí-družstev byly vyhlášeny už při před losováním pořadí do top10 (což v sobotu bylo až po skončení všech sestav). Český reprezentační tým měl moc hezké sestavy a hlavně díky Vandě Gregorové, která se dostala do finále s oběma svými psy, se Češi umístili ve Freestyle na prvním místě, takže jsou MISTŘI EVROPY ve Freestyle! THUMBS UP THUMBS UP THUMBS UP
Na druhém místě skončilo Rusko, na třetím Belgie.
Jednotlivci se umístili takto:

1. Yvonne Belin + Alice BOC - Švýcarsko
2. Galina Chogovadze + Moja Nadezhda Rolly Royce BOC Rusko
3. Elke Boxoen + Puma BOC - Belgie

Co je naprosto absurdní je to, že po celý závod byl zákaz pořizování videí a fotografií či dokonce jejich dalšímu šíření. Fotografové a kameramani, kteří vážili tu cestu, aby účastníkům udělali krásné fotky, byli několikrát napomínáni a bylo jim vyhrožováno, že jim budou jejich přístroje zabaveny. Zahraniční účastníci (ale nejen oni) byli v šoku a argumentovali tím, že je to jejich pes, jejich choreografie, a že si sebe sama natočí podle libosti.
Z akce bude oficiální DVD s videem a CD s fotkami od profi autorů – k zakoupení za celkem velký poplatek. Kameraman, který dělal oficiální profi videa, nedal prý žádné své rozhodnutí o tom, že by ostatním divákům zakazoval natáčení a šíření videí. Navíc na akci se nikdo prý ani nezmiňoval o tom, že by byla možnost zakoupení DVD či CD.
Toto fakt nechápu. Udělat takovýto zákaz na ME Dogfrisbee, tak je účastníci, fotografové a kameramani a snad i diváci roznesou na kopytech.

Já, jako soutěžící i divák jsem hrozně moc ráda, že jsem se mohla ME Dogdancingu zúčastnit. Viděla jsem (povětšinou) kvalitní sestavy, zažila jsem si náš start s Arlinkou v heelworku. Zkušenost to pro nás je nenahraditelná a jsem za ní moc ráda. Jen kdyby ta kritika být nemusela, byl by celkový pocit z této akce několikanásobně lepší.