Comments

Nikdy nezapomeneme
27.5.2021
V úterý nás ve věku 13 let a 5 měsíců opustila naše Arlinka (Arlin Preberry). Byla mi tou nejlepší a nejvěrnější parťačkou, jakou si člověk dokáže představit. Zažily jsme spolu spoustu krásného a neopakovatelného. Každý den se snažila dělat mi radost a dařilo se jí to skvěle. Stačil její veselý pohled čokoládových očí a úsměv na tváři. Byla mým stínem a doprovázela mě všude, kde to šlo (i na záchod). Vše, do čeho jsme se společně pustily, jí šlo levou zadní, takže pracovat s ní byla jedna radost. Výčet sportů, kterým jsme se věnovaly, by byl dlouhý. Dokázala složit 19 různorodých zkoušek (některé z nich jako první chodský pes), 2x po sobě jsme se spolu staly mistryněmi v dogdancingu mládeže, reprezentovaly jsme naši zem na mistrovstvích Evropy v dogdancingu i dogfrisbee, 4x reprezentovala chodské psy při předváděcích akcích pro komisi z FCI, dovedla mě k třetímu místu v anketě Kynolog roku a mnohokrát jsme spolu stály na bedně. Ale hlavně jsme tu byly jedna pro druhou. Podívaly jsme se spolu na Slovensko, do Polska, do Itálie a do Švýcarska. Byla hrdou matkou dvou vrhů, o které se nádherně starala a učila je všem hrám a psím dovednostem.
Byla strašně statečná. Od svých deseti let se léčila s játry, jejichž hodnoty byly za hranicí měřitelnosti (pravděpodobně po nějaké otravě, přišlo se na to náhodou při preventivní prohlídce, nejevila žádné známky nepohodlí). Přestála mrtvičku, ze které se poměrně rychle otřepala a několik měsíců po ní se ještě dokázala zúčastnit dogdancingové tříkolové soutěže, kde v silné konkurenci mladých psů obsadila druhé místo. Pak už si jen užívala procházek a domácího cvičení. Až poslední půl rok se začaly objevovat problémy s chůzí, proto jsme pravidelně chodili na aquaterapii, kde poctivě šlapala a rehabilitovala.
V sobotu večer ale přestala jíst a pít. Nedělní odpoledne a následně celé pondělí strávila na kapačkách. Diagnóza nebyla dobrá - akutní pankreatitida (k tomu ještě ta játra). Netušíme, proč vznikla, protože kromě jaterní diety nic jiného nejedla. V pondělí večer jsme si pro ni jeli. Bohužel, na léčbu vůbec nezareagovala a veterinář nás seznámil s mizivou šancí na zlepšení. Přesto jsme jí dali čas ještě přes noc na úterý a vzali si ji pod práškama domů. Noc ale lepší nebyla, naopak. Nemohli jsme ji nechat dál trápit, i když to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě. Naposledy vydechla u nás doma, kde se před 13 lety narodila, obklopena lidmi, kteří ji milovali. Neskutečně mi chybí. Byla mým životním psem a jsem jí vděčná za všechny ty roky, které stála po mém boku a dělala mě šťastnou. Máme doma další čtyři pejsky, včetně její polosestry, přesto je tu prázdno. Její místo nejde zaplnit. Byla jedinečná. Moje spřízněná duše.

Udělala jsem jí vzpomínkové album, ale těch krásných fotek mám tolik, že by se tam ani nevešly: ZDE
Vzpomenout si na ni můžete i skrze videa (první, ještě když byla mladá) TADY (druhé těsně před 13. narozeninami, kde byla již hluchá) ZDE


Komentáře

Tento příspěvek zatím nikdo neokomentoval.

Jméno:

Kontrolní otázka:
kontrolní otázka
Zpráva: